|
Oko je z hlediska optiky tvořené spojnou čočkou (čočkovou soustavou) s měnitelnou ohniskovou vzdáleností, která vytváří obrazy předmětů na sítnici uvnitř oka. Obrazy jsou zmenšené, převrácené a skutečné. Optická mohutnost oka se ohybuje mezi 60 až 70 diopriemi a mění se v závislosti na akomodaci. Optická soustava oka je tvořena rohovkou, očním mokem, oční čočkou a sklivcem. Oční čočka samotná má optickou mohutnost v rozmezí 22 až 32 dioptrií. Akomodace (přizpůsobení) oka je schopnost měnit jeho optickou mohutnost tak, aby se předměty nacházející se v různých vzdálenostech zobrazily vždy na sítnici. Dímáve-li se na vzdálené předměty, oční čočka má malé zakřivení a akomodace oka je menší. Pozorujeme-li předměty blízké, oční čočka má velké zakřivení a akomodace oka je větší. Konvenční zraková vzdálenost d je nejmenší vzdálenost oka od předmětu, z níž lze číst, psát a poozorovat předměty delší dobu bez únavy. Dohodou je konvenční zraková vzdálenost stanovena na d = 25 cm. Zorný úhel t svírají paprsky vycházející z okrajových bodů předmětu procházející optickým středem oční čočky. Oční vady: Krátkozrakost oka se projevu tím, že daleký bod oka je v konečné vzdálenosti, tj. obrazy vzdálených předmětů (nacházejících se za dalekým bodem) vznikají před sítnicí a oko tyto předměty vidí rozmazaně. Blízký bod je posunut blíže k oku. Vada se koriguje brýlemi s rozptylkami. Dalekozrakost oka se projevu tím, že blízký bod je posunut dále od oka a při minimální (nulové) akomodaci oka vznikají obrazy vzdálených předmětů za sítnicí. Vada se koriguje brýlemi se spojkami. |
