Optika se zabývá optickým zářením (především světlem), zákonostmi jeho šíření a fyzikálními ději při vzájemné interakci optického záření nebo látky.

Optiku lze dělit na:
 ▪ vlnovou optiku
 ▪ paprskovou neboli geometrickou optiku
 ▪ kvantovou optiku
 ▪ elektromagnetickou optiku

Vlnová optika studuje šíření optického záření (především světla), přičemž vychází z jeho vlnové podstaty jako elektromagnetického vlnění. Zabývá se typicky vlnovými jevy, jako jsou interference a difrakce (ohyb) světla, ale také odrazem, lomem a disperzí z vlnového hlediska.

Paprsková optika vychází z jednoduchého modelu světla jako svazku paprsků. Paprsky se šíří v homogenním izotropním optickém prostředí přímočaře, navzájem se neovlivňují a na rozhraní prostředí se odrážejí a lámou podle zákonů odrazu a lomu.

Kvantová optika se zabývá kvantovými vlastnostmi optického záření, které se projevují především při interakci světla a optického záření s látkou, tj. při vyzařování a pohlcování světla. Při těchto fyzikálních dějích se energie optického záření vyzařuje nebo pohlcuje nespojitě - v kvantech. Optické záření má nejen vlnový, ale také částicový charakter, je tvořeno fotony, jež mají hybnost a energii.

Elektromagnetická optika je postavena na Maxwellových rovnicích jako obecném popisu elektromagnetického pole a v souladu s tím charakterizuje světlo pomocí vektorových veličin; představuje nejpřesnější teorii světla v rámci klasické fyziky.